Krásné i léčivé? U starých bylin rozhoduje dávka, doba užívání a původ

Tradiční byliny na kašel mohou obsahovat látky, které při dlouhodobém užívání zatěžují játra; plicník lékařský je proto dobrým varováním, zatímco topolovka ukazuje, že u starých venkovských rostlin se vyplatí oddělit okrasu od domácí léčby. Na českých zahradách a v domácích herbářích se pořád drží rostliny, které měly u našich předků dvojí roli. Zdobily dvory, rostly u plotů, sbíraly se na čaje a spojovaly se hlavně s dýchacími cestami. Jenže nostalgie není totéž co bezpečné dávkování. Právě rozdíl mezi topolovkou a plicníkem dobře ukazuje, proč se u léčivek nestačí ptát jen na to, „na co jsou“, ale také jak dlouho se užívají, z jaké části rostliny pocházejí a zda je vůbec známé jejich složení.

Topolovka je hlavně zahradní solitéra s bylinkářskou minulostí

Topolovka růžová, známá také jako slézová růže nebo latinsky Alcea rosea, patří k rostlinám, které dokážou změnit ráz celé zahrady. V prvním roce po výsevu vytváří přízemní růžici listů, teprve druhým rokem vyrůstá vysoký stonek s nápadnými květy. Právě výška a štíhlý vzrůst stojí i za českým názvem topolovka, protože připomíná topoly.

Její původ se spojuje s oblastmi Malé Asie a Blízkého východu. Do Evropy se dostala už ve středověku a našla místo i v klášterních zahradách. Pěstovala se nejen kvůli vzhledu, ale také pro obsah slizových látek. Ty se tradičně využívaly při podrážděném krku, suchém kašli, obtížích se žaludkem nebo ve formě odvarů k omývání pokožky. Nejde ale o důvod zacházet s ní jako s univerzálním domácím lékem bez rozmyslu.

Pro dnešní zahradu je její největší hodnotou spíš spolehlivý venkovský efekt. Kvete v barvách od bílé přes růžovou, červenou a žlutou až po temně fialové, téměř černé formy. Právě tmavé květy se v minulosti cenily i kvůli barvivům; používaly se k barvení sukna, vína nebo k výrobě inkoustu.

Pěstování topolovky má tři hlavní pravidla

Kdo chce topolovku na zahradě, měl by jí dopřát slunné místo, závětří a hlubší výživnou půdu. Vysoké stonky se ve větru snadno lámou, proto se jí daří u zdí, stodol nebo pevných plotů, kde ji lze případně přivázat. Díky dlouhému kůlovému kořenu snáší i sušší období, jakmile se dobře ujme.

Nejčastějším problémem bývá rez slézová. Projevuje se oranžovými až hnědými tečkami na spodní straně listů. Prevencí je vzdušná výsadba bez zbytečného zahuštění a zalévání ke kořenům, nikoli přes listy. U topolovky tak dává největší smysl přemýšlet jako zahradník: vybrat správné stanoviště, dát rostlině oporu a nepěstovat ji namačkanou v koutě, kde listy dlouho osychají.

Plicník připomíná, že tradice neodhalí všechno

Plicník lékařský má v českém bylinkářství silnou pověst respirační rostliny. Lidově se používal při kašli, chrapotu a podrážděných průduškách, a to kvůli slizovým látkám, tříslovinám a flavonoidům. Současně však patří do čeledi brutnákovitých, u které se řeší přítomnost pyrrolizidinových alkaloidů.

Tyto látky nejsou cizí příměs ani chyba při skladování. Rostlina si je vytváří sama jako obranné látky. Bezpečnostní problém se týká zejména takzvaných 1,2-nenasycených pyrrolizidinových alkaloidů. V játrech se mohou měnit na reaktivní meziprodukty, které poškozují DNA a bílkoviny a mohou zasahovat jaterní tkáň. Podobná toxikologická logika se popisuje i u aflatoxinu B1: nejde o stejnou molekulu, ale o princip, kdy játra zpracují látku na reaktivní formu.

U plicníku není jasné, kolik alkaloidů je v konkrétním šálku

Praktický problém pro domácího uživatele je jednoduchý: bez laboratorního rozboru konkrétní šarže nelze spolehlivě říct, kolik pyrrolizidinových alkaloidů se dostane do jednoho hrnku nálevu. U příbuzného druhu Pulmonaria obscura byla v odborném přehledu z roku 2022 uvedena vyšší množství v kořenech a oddencích, zatímco v listech a květenstvích šlo jen o stopové hodnoty. Pro samotný plicník lékařský prodávaný v Česku však srovnatelná data chybějí.

Evropská léková agentura pracuje u pyrrolizidinových alkaloidů napříč bylinnými přípravky s hodnotou 0,35 mikrogramu denně jako úrovní nízké bezpečnostní obavy pro dlouhodobou expozici a prosazuje zásadu, aby expozice byla tak nízká, jak je rozumně dosažitelné. EFSA zároveň upozorňuje, že dlouhodobé vystavení těmto látkám prostřednictvím čajů a bylinných nálevů může být rizikové hlavně u lidí, kteří je pijí často a ve velkém množství.

Největší chyba je pít bylinný čaj celé měsíce jako vodu

U plicníku se nepodařilo doložit publikovaný lidský případ jaterního poškození. To ale neznamená, že je vhodný k neomezenému každodennímu pití. U příbuzných bylin obsahujících pyrrolizidinové alkaloidy, například u kostivalu, jsou případy poškození jater popsány. Podběl je zase regulatorně citlivější natolik, že jej český prodejce už nenabízí jako potravinu ani doplněk stravy.

Rozumný závěr není panika, ale střízlivost. Topolovku je lepší vnímat hlavně jako krásnou a odolnou dvouletku s dlouhou historií. U plicníku dává smysl vyhnout se dlouhodobému každodennímu užívání bez jasného složení a dávkování. Staré byliny mohou mít skutečný účinek, ale právě proto si zaslouží víc respektu než náhodné louhování podle vzpomínek z rodiny.