Když se nechce vařit: dvě studené polévky, které v létě osvěží během pár minut

Obě jídla stojí na stejné logice: minimum vaření, dobře vychlazené suroviny a chuť, která není těžká ani mastná. Přesto jde o dvě úplně odlišné polévky. Tarator je slaný, česnekový a bylinkový, zatímco pivní polévka míří spíš do jemně nasládlé, smetanové chuti se skořicí a citronovou kůrou.

Tarator zachrání hlavně hustý jogurt a nepřeceděná okurka

Základem taratoru jsou čerstvé salátové okurky, řecký jogurt, česnek, kopr, vlašské ořechy a olivový olej. Okurky se strouhají nahrubo přímo do mísy a nechávají se krátce pustit šťávu. Právě tu není potřeba slévat, protože pomůže vytvořit polévkovou konzistenci bez zbytečného ředění.

Nejčastější chyba vzniká u jogurtu. Běžný bílý jogurt bývá řidší a po spojení s vodnatou okurkou může výsledek připomínat spíš řídký nápoj než krémovou polévku. Řecký jogurt drží lépe tvar a dodá taratoru plnější strukturu. Pokud není po ruce, dá se použít směs bílého jogurtu a zakysané smetany v poměru 1:1. Další možností je nechat běžný jogurt předem vykapat přes plátýnko v cedníku.

Česnek je nejlepší utřít se špetkou soli, aby se ve studené polévce netvořily ostré kousky. Kopr patří k taratoru tradičně, ale komu vadí, může chuť posunout mátou, hladkolistou petrželkou nebo pažitkou. Vlašské ořechy přidávají křupnutí; krátké opražení nasucho je zvýrazní, ale není nutné.

Kdy ředit vodou a kdy raději počkat

Tarator se dá doladit ledovou vodou nebo studeným mlékem, ale až ve chvíli, kdy je jasné, kolik šťávy pustily okurky. Příliš brzké ředění vede k mdlé chuti. Lepší je nejprve smíchat okurku, jogurt, česnek, bylinky a ořechy, ochutnat, osolit a opepřit, a teprve pak po malých dávkách upravit hustotu.

Před podáváním pomůže krátké vychlazení. Na talíři nebo v misce se tarator dokončuje olivovým olejem, zbytkem nasekaných ořechů a koprem. Hodí se k němu opečená bagetka, zvlášť pokud má polévka nahradit lehký oběd.

Pivní polévka chutná jinak, než napovídá název

Studená pivní polévka patří k receptům, které mohou znít nezvykle, ale v české kuchyni mají logiku. Pivo se nepoužívalo jen k pití, ale také do omáček, marinád, pečiva nebo polévek. V letní studené verzi se jeho výraznost zjemňuje smetanou, žloutky a cukrem.

Základní poměr tvoří 500 ml světlého piva, 250 ml zakysané smetany, dva žloutky, dvě lžíce cukru, špetka skořice a citronová kůra podle chuti. Žloutky se vyšlehají s cukrem do světlé pěny, poté se přidá zakysaná smetana a nakonec se postupně vmíchá dobře vychlazené pivo. Polévka se dochutí skořicí a citronovou kůrou a nechá se alespoň hodinu odležet v lednici.

Výsledná chuť není hořká ani pivně ostrá, spíš jemná, krémová a lehce sladká. Ve starších domácích variantách se objevoval také tvaroh. Šéfkuchař David Šlapák doporučuje polévku obohatit například rozinkami předem namočenými v rumu, nasekanými vlašskými ořechy, opečenými kostičkami vánočky nebo nastrouhaným jablkem.

Jedna slaná, druhá sladší. Spojuje je chlad a rychlost

Tarator a pivní polévka nejsou zaměnitelné recepty, ale ukazují dvě cesty, jak v horku připravit jídlo bez dlouhého stání u sporáku. První využívá svěžest okurky, jogurtu, česneku a bylinek. Druhá pracuje se světlým pivem, smetanou a kořeněnou sladkostí.

U obou platí, že nejvíc záleží na teplotě a konzistenci. Suroviny by měly být dobře vychlazené, hotová polévka by měla krátce odpočívat v lednici a dochucení je lepší dělat až po spojení všech částí. Studené polévky totiž chuťově působí jinak než teplé a sůl, cukr i česnek se v nich projeví naplno až po chvíli.

Pivní polévka navíc obsahuje žloutky a zakysanou smetanu, proto dává smysl připravovat ji čerstvou a držet ji v chladu. V rodinných verzích se dříve dělaly i varianty s minimálním obsahem alkoholu nebo z tepelně upraveného piva, ale základní recept pracuje se světlým pivem vmíchaným za studena.

Praktická volba je jednoduchá: k obědu nebo večeři se víc hodí slaný tarator, který zasytí jogurtem a ořechy. Pivní polévka má blíž k lehkému chalupářskému osvěžení s nostalgickou chutí. V obou případech jde o připomenutí, že letní polévka nemusí být horká, složitá ani dlouze vařená.