Tuhle stranu houbičky používáme skoro automaticky. Na některé nádobí ale vůbec nepatří

Houbička na nádobí vypadá jako jeden z nejjednodušších pomocníků v domácnosti, přesto její dvě strany nejsou vyrobené stejně. Měkká pěnová část dobře nasává vodu a prostředek na nádobí a hodí se především na běžné mytí a méně odolné nečistoty. Na opačné straně bývá tenká drsnější vrstva, jejímž úkolem je mechanicky uvolnit zaschlé jídlo, mastnotu nebo připálené zbytky. Právě po ní proto většina lidí sáhne ve chvíli, kdy něco nejde dolů napoprvé. U citlivějšího nádobí ale může být takové automatické otočení houbičky chybou.

Hrubá strana není vhodná úplně na všechno

Silnější abrazivní vrstva může při drhnutí poškrábat choulostivé povrchy, a proto není rozumné používat každou houbičku například na nepřilnavé nádobí, jemné sklo nebo jiné snadno poškoditelné materiály. Existují speciální varianty označené jako neškrábavé, u klasické houbičky se zelenou drsnou vrstvou však takovou vlastnost nelze automaticky předpokládat. U dražších pánví, sklenic či dalších citlivých předmětů je proto bezpečnější použít měkkou část nebo výrobek, na jehož obalu výrobce výslovně uvádí, že je pro daný povrch vhodný.

Ani barva houbičky nemusí znamenat to, co si lidé myslí

Na internetu se často objevují návody, podle nichž má žlutá, modrá, červená nebo zelená houbička představovat určitou tvrdost. Takové pravidlo však neplatí univerzálně. U části běžně prodávaných houbiček jsou rozdílné barvy pouze designovým prvkem a houbičky uvnitř jednoho balení mají stejnou pěnu i stejnou abrazivní vrstvu. Při výběru proto není nejlepší řídit se samotnou barvou, ale především označením na obalu. Právě tam výrobce uvádí, zda jde o silně abrazivní houbičku na odolnou špínu, nebo naopak o šetrnější variantu určenou i pro povrchy náchylné k poškrábání.