Venkovní koberec na terase umí po dešti nepříjemně překvapit: Největší chybou je nechat ho ležet

Po silném dešti nejvíc škodí voda, která zůstane stát pod venkovním kobercem, ve žlabu nebo u paty svodu. Právě tato nenápadná vlhkost bývá důvodem zápachu, častějšího čištění i pozdějších potíží s odvodněním. Vydatný déšť je pro dům i terasu rychlou zkouškou. Nejde jen o to, jestli někde okamžitě nepřetéká voda nebo nezatéká. Mnohem častěji se problém ukáže až po několika hodinách: koberec na terase zůstává přilepený k mokré podlaze, ve žlabu se drží kaluž a u svodu je půda opakovaně nasáklá. Na první pohled drobnosti, ve skutečnosti místa, která si zaslouží pozornost hned po dešti.

Venkovní koberec po dešti nenechte přilepený k podlaze

Venkovní koberec umí terasu zútulnit, po bouřce ale potřebuje vzduch. Pokud zůstane dlouho ležet na mokré dlažbě nebo dřevěné podlaze, schne pomalu nejen on, ale i plocha pod ním. V textilních vláknech se navíc snáz drží prach, pyl a drobné zbytky listí. Když se vlhkost s nečistotami spojí, může se časem objevit zatuchlý zápach.

Nejjednodušší pomoc je koberec po dešti zvednout, přehnout nebo opřít tak, aby se pod něj dostal vzduch. Zabere to pár minut a rozdíl bývá znát hlavně u teras, které jsou část dne ve stínu. Trvale zastíněné a vlhké místo venkovním kobercům nesvědčí, i když jsou určené pro použití venku.

Pokud je koberec špinavý, vyplatí se nečekat, až nečistoty zaschnou do vláken. Na běžné skvrny obvykle stačí voda, jemný prostředek s neutrálním pH a měkký kartáč. Nevhodné jsou agresivní chemikálie, chlorová bělidla i horká voda, protože mohou poškodit vlákna nebo barvy. Po každém mytí musí koberec důkladně proschnout; vlhký by se neměl skládat ani uklízet.

Žlab nemusí přetékat, aby nefungoval správně

U okapů se potíže často neprojeví dramaticky. Žlab může při pohledu ze země vypadat rovně a pevně, ale po dešti v něm zůstane voda. To je signál, že odtok nemusí mít správný směr nebo že se některé místo začíná prohýbat. Právě v mělkých prohlubních se pak zachytává pyl, prach a další nečistoty, na které se později snáz nabaluje listí.

Podezřelé je také místo, kde se nečistoty opakovaně hromadí. Nemusí jít hned o ucpaný svod. Příčinou může být malý nebo nerovnoměrný spád, nevhodně osazené háky nebo část žlabu, která už nedrží správnou polohu. Přesnější kontrola se dělá pomocí vodováhy, laseru nebo porovnáním výšky žlabu v několika bodech, ale první varování často poskytne obyčejný pohled po dešti.

Háky, spoje a rohy jsou místa, která rozhodují

Okapový žlab nedrží jen sám tvar materiálu. Zásadní roli mají háky pod hranou střechy, které ze země téměř nejsou vidět. Pokud jsou příliš daleko od sebe nebo chybějí v namáhaných místech, může se žlab časem nepatrně prohnout. Voda si pak najde prohlubeň, odkud už neodteče tak rychle, jak by měla.

Větší pozornost si zaslouží rohy, konce žlabů, spoje a okolí odtokového kotlíku. V těchto místech se mění směr proudění a při silnějším dešti se tam soustředí více vody. Spoj přitom nemusí být viditelně prasklý, aby začal téct. Voda může pronikat kvůli špatně usazenému těsnění, nečistotě ve spoji, posunutému dílu nebo omezenému pohybu materiálu při změnách teplot.

Voda ze střechy nesmí skončit hned u domu

I dobře osazený žlab vyřeší jen část cesty. Voda musí projít odtokovým kotlíkem a svodem dál do kanalizace, akumulační nádrže nebo vhodně navrženého vsakovacího místa. Pokud svod končí krátce u soklu, může se voda při deštích opakovaně vracet k domu a zvyšovat vlhkost okolní zeminy.

Po vydatném dešti proto nestačí sledovat jen střechu. Vyplatí se projít terasu, podívat se pod koberec, zkontrolovat, zda ve žlabu nezůstává voda, a všimnout si, kam skutečně odtéká ze svodu. Nejlepší kontrola je ta, která přijde brzy po dešti, dokud jsou mokrá místa dobře patrná. Právě tehdy se ukáže, kde voda zůstává déle, než by měla.

zdroje: autorský text