Praskání rajčat po letním dešti má jednoduché řešení: Tento nenáročný postup zvládne každý zahrádkář

Praskání rajčat nejlépe omezíte tím, že rostlinám zajistíte stálou vlhkost půdy a nedovolíte, aby po delším suchu najednou dostaly velké množství vody. Plody se totiž při náhlém přísunu vláhy rychle zvětší, zatímco slupka už nemusí stihnout pružně reagovat. Výsledkem jsou podélné nebo kruhové praskliny, které sice často neznamenají okamžitou zkázu plodu, ale výrazně zkracují jeho trvanlivost a otevírají cestu hnilobě.

Rajčata praskají hlavně po výkyvech počasí

Typická situace nastává v létě, kdy několik dní panuje sucho a potom přijde vydatný déšť nebo zahrádkář dožene zálivku najednou. Rajčata nasají vodu velmi rychle a dužina začne tlačit na slupku. Citlivější bývají plody ve fázi dozrávání, protože už jsou plné šťávy a slupka není tak pružná jako u mladých zelených rajčat. Praskliny se mohou objevit i ve skleníku, pokud je zálivka nepravidelná a půda střídavě přesychá a promáčí se.

Nejúčinnější je klidný režim zálivky

Základem je zalévat méně dramaticky, ale pravidelně. Rajčata nepotřebují každý den symbolické pokropení listů, mnohem lépe jim prospívá voda ke kořenům a dostatečně hluboko do půdy. Ideální je zalévat ráno nebo večer přímo ke stonku, pomalu a tak, aby se vláha dostala pod povrch. Povrchové smáčení záhonu rostlinám mnoho nepřinese a navíc podporuje rychlé odpařování. Pokud půda mezi zálivkami úplně vyschne, další větší dávka vody už může praskání spustit.

Mulč udělá víc práce, než se zdá

Jednoduchý postup, který zvládne každý zahrádkář, je zakrytí půdy kolem rajčat mulčem. Stačí vrstva posekané trávy, slámy nebo jiného vhodného organického materiálu, který pomůže udržet vlhkost v půdě déle a zmírní výkyvy teplot. Mulč zároveň brání tomu, aby se povrch záhonu po zálivce rychle spekl a popraskal. Díky tomu kořeny netrpí takovými extrémy a rostlina hospodaří s vodou vyrovnaněji. Právě pravidelnost je u rajčat často důležitější než samotné množství vody.

Před deštěm se vyplatí sklidit zralé plody

Když jsou rajčata už téměř vybarvená a předpověď slibuje vydatný déšť, je rozumné část úrody sklidit raději dřív. Plody mohou dozrát i mimo rostlinu, pokud už začaly měnit barvu. Na keři by po náhlém přísunu vody mohly popraskat během krátké doby. Tento krok se hodí hlavně u velkoplodých odrůd, které bývají na praskání náchylnější. U koktejlových rajčat se problém objevuje také, ale škody bývají menší a plody se obvykle rychleji spotřebují.

Pozor na přehnojení a příliš bujný růst

Praskání může zhoršit i péče, která je myšlená dobře, ale rostlinu zbytečně žene do rychlého růstu. Pokud rajčata dostávají příliš mnoho dusíkatého hnojiva, tvoří hodně listů a plody se mohou vyvíjet nevyrovnaně. Vhodnější je držet se střídmé výživy určené pro plodovou zeleninu a nepřidávat další dávky jen proto, že rostlina vypadá mohutně. Silný keř ještě automaticky neznamená pevné a odolné plody. Vyrovnaná zálivka, vzdušný porost a přiměřené hnojení se navzájem doplňují.

Popraskané rajče neodkládejte na později

Plod s mělkou čerstvou prasklinou lze obvykle rychle spotřebovat, pokud nevykazuje známky hniloby nebo plísně. Na uskladnění se ale nehodí, protože poškozená slupka už ho nechrání jako zdravé rajče. Nejpraktičtější je pravidelně kontrolovat dozrávající trsy, zalévat ve stejném rytmu a udržovat půdu pod mulčem mírně vlhkou. Právě tahle jednoduchá rutina rozhoduje o tom, zda skončí rajčata v misce na stole, nebo popraskaná na záhoně.