Češi neustále dokola suší bylinky slunci, ale vůbec netuší, že jim škodí. Udělejte to jinak a budete mít stokrát lepší výsledky

Přímé slunce patří k nejčastějším důvodům, proč domácí sušené bylinky voní slabě a po čase vypadají spíš jako šedozelená drť. U jemných natí, listů a květů totiž nejde jen o to, aby z nich zmizela voda. Důležité je zachovat co nejvíc přirozené vůně, barvy a chuti. Prudké světlo a vysoká teplota mohou urychlit ztrátu aromatických látek, květy blednou a listy se snadno přesuší tak, že se při doteku rozpadají na prach.

Nejlepší je stín, proudění vzduchu a trpělivost

Bylinky se doma nejlépe suší na suchém, vzdušném a stinném místě. Ideální je půda, komora, zastíněná veranda nebo dobře větraná místnost, kde není vlhko a zároveň na rostliny nesvítí přímé slunce. Svazky by neměly být příliš silné, jinak se uvnitř drží vlhkost a sušení trvá zbytečně dlouho. Jemné lístky je lepší rozložit v tenké vrstvě na čistý papír, síto nebo prodyšnou podložku. Čím volněji kolem nich proudí vzduch, tím rovnoměrněji schnou.

Chyba začíná už při sběru

Výsledek ovlivní i chvíle, kdy bylinky ustřihnete. Sklízet se vyplatí za suchého počasí, nejlépe dopoledne, až oschne rosa. Mokré nebo zapařené rostliny se hůř suší a snadněji ztrácejí kvalitu. Není dobré je po sběru dlouho nechávat v igelitové tašce nebo v těsném košíku na slunci. Pokud jsou čisté, obvykle je stačí jen protřepat a odstranit poškozené části. Oplachování dává smysl jen tehdy, když jsou opravdu zaprášené nebo znečištěné, protože voda celý proces prodlužuje.

Kdo nemá vhodné místo, může použít sušičku potravin nebo troubu s velmi nízkou teplotou a pootevřenými dvířky. U bylinek je lepší držet se spíš mírného tepla než rychlosti. Příliš horký vzduch sice rostliny usuší rychle, ale často na úkor vůně. U běžných natí a listů se vyplatí volit nízkou teplotu a průběžně kontrolovat, zda jsou už suché. Správně usušená bylinka šustí, list se dá snadno rozemnout mezi prsty, ale neměl by působit spáleně ani zatuchle.

Barva a vůně prozradí víc než kalendář

Není nutné řídit se přesným počtem dnů, protože rychlost sušení závisí na počasí, vlhkosti v bytě i druhu rostliny. Máta, meduňka nebo bazalka schnou jinak než tymián či rozmarýn. Důležitější je průběžná kontrola. Pokud bylinky tmavnou, měknou nebo začnou nepříjemně vonět, pravděpodobně měly málo vzduchu nebo moc vlhkosti. Naopak svěží, přirozená barva a čistá vůně jsou známkou šetrného sušení. Právě v tom je rozdíl mezi bylinkou, která jídlo opravdu ochutí, a hrstí suchého listí.

Usušené bylinky patří do čisté, suché a dobře uzavíratelné nádoby, nejlépe mimo světlo a teplo. Sklenice na lince u sporáku vypadají hezky, ale vůni neprospívají. Lepší je tmavší skříňka a menší množství, které rychle spotřebujete. Bylinky je vhodné drtit až těsně před použitím, protože celé lístky si aroma drží déle. Pokud si z letošní sklizně zapamatujete jediné pravidlo, pak toto: nesušit na prudkém slunci, ale pomalu ve stínu a v suchém vzduchu.