Auto není jediná past: v létě může zvíře ohrozit i zdánlivě bezpečná zahrada

Kotě ponechané v zaparkovaném autě museli v Táboře zachraňovat strážníci přes rozbité okno, zatímco psi mohou v horku trpět i na místech, která majitelé považují za bezpečná, například na umělém trávníku. Letní péče o zvířata se často zúží na jediné varování: nenechávat je v autě. Jenže horko nepůsobí jen v uzavřené kabině. Nebezpečné mohou být také rozpálené povrchy, krátké venčení v nevhodnou dobu nebo zahrada, na níž není kam utéct před sálajícím plastem. Společný jmenovatel je jednoduchý: zvíře se může dostat do potíží dřív, než si člověk všimne, že situace přestává být bezpečná.

V Táboře šlo o minuty

V sobotu krátce po půl druhé odpoledne volal táborským strážníkům svědek, že je v zaparkovaném autě zavřené kotě v přepravce. Ještě před příjezdem hlídky se snažil najít majitele vozidla na plovárně, ale bez úspěchu. Zvíře mezitím přestalo mňoukat, zrychleně dýchalo a začalo být malátné.

Strážníci po příjezdu rozbili boční okno teleskopickým obuškem, kotě i s přepravkou vyndali a rychle ho převezli k veterináři. Ten zvíře zachránil a potvrdil, že zásah přišel skutečně na poslední chvíli. Majitel se podle městské policie přihlásil až zhruba po dvou hodinách od oznámení. Kvůli podezření z týrání zvířete se bude případ řešit ve správním řízení.

Takové události ukazují, proč se u zvířete zavřeného ve voze nevyplácí čekat, že se majitel „hned vrátí“. Pokud je zvíře apatické, zrychleně dýchá, nereaguje obvyklým způsobem nebo je v uzavřeném prostoru bez možnosti pomoci, je na místě volat městskou policii nebo policii a popsat přesně situaci i místo.

Horko nečíhá jen za sklem auta

Druhá častá letní chyba se týká povrchů, po kterých zvířata chodí nebo na nich odpočívají. U psů si majitelé většinou hlídají rozpálený asfalt, méně často ale kontrolují umělý trávník. Ten přitom může za slunečného počasí patřit mezi nejteplejší plochy kolem domu.

Umělá tráva je tvořená převážně plastovými vlákny, která pohlcují sluneční záření a udržují teplo. Podle měření citovaných veterináři se v letním odpoledni může dostat přes 50 stupňů Celsia a být teplejší než asfalt, beton nebo cihlová dlažba. Přírodní tráva naopak patřila mezi porovnávanými povrchy k nejchladnějším.

Riziko není jen v popálení tlapek. Pes se ochlazuje jinak než člověk: potní žlázy má pouze na polštářcích tlapek a významnou část tepla odvádí zrychleným dýcháním. Pokud stojí nebo leží na rozpáleném povrchu, zatěžuje to tlapky i celý organismus. Citlivější mohou být štěňata, starší psi, obézní jedinci a krátkolebá plemena, například mopsové nebo francouzští buldočci.

Sedm sekund napoví víc než odhad od oka

Jednoduchou kontrolou je takzvaný sedmisekundový test. Hřbet ruky se přiloží na povrch a člověk zkusí vydržet sedm sekund. Pokud je kontakt nepříjemný nebo ruku neudrží, je plocha příliš horká i pro psa. Stejné pravidlo se dá použít u asfaltu, betonu, dlažby, písku, kovových ploch i umělého trávníku.

Majitelé by měli sledovat také chování psa po pohybu venku. Varovné může být kulhání, odmítání chůze, neustálé olizování tlapek, puchýře nebo odřená kůže na polštářcích. V takové situaci je vhodné tlapky ochladit vlažnou vodou a co nejdříve kontaktovat veterináře.

Nejbezpečnější je prevence, ne rychlá improvizace

Během tropických dnů je procházky vhodné plánovat na brzké ráno nebo večer, kdy se povrchy stihnou ochladit. Na zahradě s umělým trávníkem by pes měl mít možnost odejít do stínu a lehnout si na přírodní trávu, hlínu nebo jiný chladnější povrch. Pomoci může zastínění části plochy nebo krátké ochlazení vodou, plastová vlákna se však na slunci znovu rychle zahřívají.

Samozřejmostí by měla být miska s čerstvou vodou a omezení aportování či jiných náročných her v době největšího horka. U koček, psů i dalších domácích zvířat platí stejná zásada: pokud nemají možnost samy odejít do chladu, stínu nebo bezpečí, závisí jejich stav úplně na úsudku člověka. A právě ten v létě často rozhoduje během několika minut.