Kroupy ničí auta i záhony. Ochranné sítě pomohou, ale mají své limity

Kroupy o velikosti několika centimetrů dokážou během pár minut zničit auta, střechy i pečlivě opečovávané záhony. Nedávné bouře v Německu znovu ukázaly, jak rychle se z letního počasí může stát pohroma, na kterou se vyplatí mít zahradu připravenou. Ve Wittenburgu v Meklenbursku-Předním Pomořansku se po prudké bouři krajina během krátké chvíle schovala pod vysokou bílou vrstvu ledu. Padaly tam kroupy o průměru kolem pěti centimetrů. V Dolním Sasku hlásila města poničená auta, rozbitá okna, poškozené kapoty i střechy. V Sarstedtu hasiči zaznamenali kroupy velké tři až čtyři centimetry, v Heidenau padaly kusy ledu přirovnávané k tenisovým míčkům.

Taková velikost už nepředstavuje jen nepříjemnost pro zahradu. V Heidenau zůstaly stromy v červenci téměř holé, ulice pokrylo strhané listí a při vjezdu do města působila řada aut jako po hromadné nehodě. V Dolním Sasku vyjížděli hasiči od pondělního večera do brzkého úterního rána nejméně šestsetkrát. Kromě škod po krupobití řešili také zatopené sklepy, výtahové šachty, podzemní garáže a ulice.

Extrémní bouři síť nezastaví, běžné krupobití ale zmírní

Pro zahrádkáře je podobná událost připomínkou, že letní počasí už dávno neznamená jen slunce a občasnou přeháňku. Horké a suché dny se střídají s lijáky, větrem, chladnými rány i krupobitím. Zelenina tím trpí v každém z těchto scénářů jinak: listy se trhají, plody se omlátí, půda po vedru rychle vysychá a mladé rostliny mají problém zvládnout prudké výkyvy.

Jednou z nejjednodušších ochran jsou sítě natažené nad záhony. Nejde o řešení, které by zahradu ochránilo před každým extrémem. Pokud se z nebe řítí kroupy velikosti tenisového míčku, škody mohou přijít i tak. Při běžnějším letním krupobití však síť náraz ztlumí, takže místo roztrhaných listů a omlácených rajčat mohou rostliny vyváznout jen s menším poškozením.

Výhoda sítí je v tom, že rostliny neuzavřou do neprodyšného prostoru. Moderní ochranné sítě propouštějí světlo, vzduch i dešťovou vodu, takže zelenina může dál růst téměř jako na volném záhonu. Materiál je lehký, odolává slunečnímu záření a při šetrném zacházení může sloužit několik sezon.

Na vedro patří stínicí síť, na škůdce jemnější ochrana

Kroupy nejsou jediný problém, před kterým se dá záhon částečně chránit. Když slunce pálí od rána do večera a půda se rychle přehřívá, pomůže stínicí síť. Nevytváří hluboký stín, ale rozptýlený závoj, který rostlinám uleví. Zemina pod ní zůstává déle vlhká a plody jsou méně vystavené slunečnímu úžehu, přitom mají dál dostatek světla.

Jiný typ představují jemné sítě proti hmyzu. Jejich princip je prostý: škůdci se k rostlinám fyzicky nedostanou. Pokud je síť dobře připevněná až k zemi, může chránit zelí před bělásky, ředkvičky před dřepčíky nebo mrkev před pochmurnatkou mrkvovou. Zahrádkář se tak v těchto případech obejde bez postřiku.

Nejčastější slabina je špatně upevněný okraj

Samotné natažení sítě není složitá práce, ale rozhoduje pečlivost. Nad záhon stačí zapíchnout několik oblouků z kovových prutů nebo použít jako kostru prohnutou kovovou mřížku. Přes konstrukci se přehodí síť a její okraje se zafixují k zemi. K tomu poslouží hřebík, kolík nebo přichycení kolíčky k mřížce.

Právě volné okraje bývají slabým místem. U sítě proti hmyzu stačí malá mezera a ochrana ztrácí smysl. U ochrany proti počasí zase špatně uchycený materiál hůř drží při větru. Vyplatí se proto síť napnout tak, aby neležela přímo na křehkých rostlinách, ale zároveň nebyla volná a snadno se neposouvala.

Smyslem není udělat ze záhonu pevnost. Praktická ochrana má hlavně snížit riziko škod v situacích, které se během léta opakují: kratší krupobití, prudké slunce, nálety škůdců nebo kombinace deště a větru. Německé bouře ukázaly, že proti nejsilnějším výkyvům počasí někdy nestačí ani dobrá příprava. Pro běžnou zahradní sezonu ale může jednoduchá síť rozhodnout o tom, zda po bouřce zůstane na záhonu úroda, nebo jen potrhané listy.