Astma ho od cigaret neodradilo, scénáře se neučil a na natáčení chodil i opilý. Menšík byl přesto miláčkem národa

Menšíkova práce se scénářem se stala téměř stejně známou jako jeho herecké role. Představa, že se text jednoduše neučil nebo jej neznal, je však příliš zjednodušená. Měl výbornou paměť, rozuměl smyslu jednotlivých scén a zejména u komediálního materiálu dokázal připravené repliky okamžitě měnit tak, aby mu lépe seděly. Stejnou scénu proto nemusel zahrát dvakrát úplně stejně, což kladlo značné nároky také na jeho herecké partnery a celý štáb.

U dramatických rolí naopak dokázal improvizaci výrazně omezit a respektovat původní podobu textu. Právě schopnost přecházet od živelné komiky k vážným postavám ukázala, že Menšík nebyl pouze televizním bavičem, s nímž si ho dodnes spojuje velká část publika.

Astma ho provázelo už od mládí

Za jeho obrovským pracovním nasazením se zároveň skrýval zdravotní stav, který se postupně zhoršoval. Silnými astmatickými záchvaty trpěl už od šestnácti let a nemoc ho později omezovala i během natáčení. V posledních letech života byla jeho kondice natolik vážná, že měl při práci k dispozici zdravotní pomoc, při některých televizních natáčeních byla připravena také sanitka.

Přesto zůstával silným kuřákem, což jeho dýchacím potížím rozhodně nepomáhalo. Zdravotní komplikace přitom na výsledných pořadech často téměř nebyly poznat a Menšík dokázal před publikem pokračovat v rychlém tempu i ve chvílích, kdy mu fyzicky nebylo dobře. Kontrast mezi jeho vystupováním před kamerou a skutečným zdravotním stavem tak patří k méně známým stránkám jeho profesního života.

Potíže mu přinášel také alkohol

Komplikovanou součástí Menšíkova života byl rovněž alkohol, se kterým měl v určitém období vážné problémy. Bouřlivý způsob života se promítal nejen do jeho soukromí, ale postupně se dostával do stále většího rozporu se zhoršujícím se zdravím. Později se mu podařilo alkohol výrazně omezit a určitou dobu abstinoval, následky dlouhodobého způsobu života však nezmizely.

Paradoxní rozměr dostala tato zkušenost ve filmu Dobří holubi se vracejí z roku 1988, kde vytvořil postavu pacienta protialkoholní léčebny Honzíčka. Film patří k jeho výrazným dramatickým výkonům a ukazuje polohu, která byla značně vzdálená populárním televizním estrádám. Menšík ostatně během kariéry opakovaně dokazoval, že dokáže přesvědčivě ztvárnit tragikomické i vážné postavy a nemusí spoléhat pouze na humor.

Z průmyslovky se dostal mezi největší české herce

Cesta k herectví přitom nebyla od začátku jeho vysněnou misí. Rodák z Ivančic nejprve vystudoval strojní průmyslovou školu a pracoval v Brněnských strojírnách, teprve poté absolvoval herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, které dokončil v roce 1953. Následovalo Vesnické divadlo a angažmá u E. F. Buriana, než se jeho kariéra stále výrazněji přesunula před filmovou kameru a v závěru padesátých let přešel k Filmovému studiu Barrandov. 

Za desítky let vytvořil více než 150 filmových a televizních rolí a diváci si ho dodnes připomínají například ze snímků Zlatí úhoři, Všichni dobří rodáci, Lásky mezi kapkami deště či Což takhle dát si špenát, z pohádek i z televizních silvestrovských pořadů. V roce 1978 získal titul národní umělec a jeho mimořádná popularita pokračovala i dlouho po smrti. Vladimír Menšík zemřel 29. května 1988 v Brně ve věku pouhých 58 let, jen několik dní poté, co ještě vystupoval před televizní kamerou.

zdroje: Česká televize, Filmový přehled, Vlasta.cz